Prosinec 2013

Kam kráčíme?

10. prosince 2013 v 20:57 | DJMoonRay |  Články a úvahy
Češi… Co na tohle říct? Tohle je jedno z témat, o kterém často nevím, co si mám myslet. Češi jsou národ, který mě bohužel často nechává na dně s nadějí, že lidé se mohou měnit k lepšímu. Teď neříkám, že nejsem vlastenec. Myslím si upřímně, že jsem větší vlastenec než vy, kteří ČR vychvalujete jen při hokejovém mistrovství světa. A já vám teď řeknu, proč si myslím, že jsme jednak snad nejhorší, ale i nejlepší národ světa.

Kde bych asi tak měla začít. Ó, ano, naše mladá generace. Možná je to tak všude na světě, ale všimli jste si, jak je dnešní generace zkažená? Dostali jsme se do víru materialismu, zlosti a závisti. A pane bože, nebo Primusi, nebo kdokoliv, ať jdu kamkoliv, tak Češi se prostě neumí usmívat. Bohužel tihle lidé mají i víc problémů, například neinformovanost. Možná jste si někdy všimli toho, že dnešní mladí jsou často zaslepení hranicemi naší vlasti. Mluvím teď hlavně o médiích. Vše, co se k nám dostává z jiných zemí, je filtrováno, jakkoliv, ať už jde o dabing, nebo prostě sortiment zboží. Dnešní Češi často vidí jen to, co jim nabídne trh, a nenamáhají se zjišťovat si další informace. Dám příklad: Pokemoní mánie. Pamatujete si na ní? Když byly všude Pokemoni? To se stalo v devadesátých létech, když sem vkročil seriál, táhlo se to několik let, a pak najednou vše zmizelo. Hádejte proč? Televize NOVA seriál utnula, fanoušci vyrostli a začali zarputile tvrdit, že Pokemon je blbost pro mimina, typický postoj. Bohužel s tím ale také přišla myšlenka, že Pokemon zmizel, jelikož je to hlavně herní série, a přiznejme si, tenkrát neměl Game Boy skoro nikdo, tak se to mimo seriál nemělo jak šířit. Omyl je ale v tom, že mánie neskončila, Pokemon se dál po léta rozvíjel ve světě, nikdy nezaniknul, naopak rostl, to jenom my jsme byli k tomuto vývoji slepí. Stejné je to jako například s jinými animovanými seriály. A nebudu vám lhát, dnešní český dabing je jedna z nejhorších věcí, která spatřila denní světlo. Jádro pudla je ale v tom, že jsme se nesnažili hledat další informace, což je problém i dnešní generace. Televize je plná blbostí, které náš mozek nijak nekrmí, věřte mi, ze sledování Vyvolených se nenaučíte žít normální život. Jen jak být křeček v cirkusu pro diváky Primy.

Češi mají tendenci odsuzovat vše, co není takzvaně mainstream. Vše, co prostě nemá dobrou reklamu, a nevypadá drsně, eroticky, nebo prostě debilně, je nezajímá, aspoň většinu. Vždy se najdou výjimky, ale o tom až později. Mladí Češi se snaží vypadat hustě, cool, in, v překladu: nalepte na sebe tunu make-upu, kupte si nejnovější hadry v drahém obchodu, pro který určitě šijí chudí Číňané, a čumte na kraviny v televizi. Jinak jste na okraji společnosti. A předsudky, ó bože, předsudky, my jako národ máme tendenci vše soudit podle vzhledu, vůně a kolik to stojí. Jedna z věcí, která mě mrzí nejvíce, je to, že jsme ztratily spojení s takovým tím duchovním životem. Čechy už nejímají vztahy, zajímají je peníze, jak vypadáte, a přiznejme si, dnešní vkus mladých "mužů" je zmalovaná prostitutka, které lezou ven kosti, jelikož na sobě nemá dost masa. Ostatní ženy se můžou těšit akorát na pokřik, jak jsou tlusté a hnusné. A nechtějte, abych začala s dětmi, protože mi připadá, že dnešní dětičky utíkají z nějaké léčebny pro psychopaty. Nevím, proč dnešní rodiče dnešní děti nezvládají, ale já jako desetiletá dospělému říct, že je kretén, tak dostanu vařečkou po zadku. Navíc se vidí v dospělých a stejně tak stavějí materiální věci nad duší, povahu a skutky… Kde se tu stala chyba?

Mladá generace ale bohužel není to jediné, co náš národ potápí, dospělí na tom nejsou o moc lépe. Je tu jedna hlavní věc, zlenivěli jsme, spousta dospělých si myslí, že se o ně asi někdo postará, protože nepociťují touhu pracovat, a stejně taka mladí, kteří vyšli ze školy. Teď asi zajdu trochu do historie, ale vypadá to, že Češi mají dva módy. Buď jsou utlačováni jako za druhé světové války, a až poté se snaží udělat něco kloudného, nebo mají svobodu a neví, co s ní dělat, leda voloviny. A to teď myslím vážně. V historii války se ukázalo, že my jako národ jsme velmi vynalézaví, máme dobrá srdce a snažíme se pomoct, jak jen můžeme. Pokud se teda nestáhneme a nekrčíme se jak ovce, ale to dnešní generace dělá také. Za války se ukázaly případy, kdy se u nás vyrobila pro Němce bomba, ale když dopadla, tak nevybuchla, a uvnitř byl ještě vzkaz: Pozdrav z Československa. Až tak daleko jsme zašli, sabotovali jsme práci, která měla sloužit k ničení. České ručičky nejsou jen pořekadlo, je to fakt. Jsme velice vynalézaví, šikovní a mazaní. Upřímně, Češi jsou snad ten nejprohnanější národ, my zákony neporušujeme, my je obcházíme. Tohle možná moc lidí u nás neví, ale Česká republika je ve světě známá víc, než si myslíme, i když třeba lidé přesně nevědí, kde naše zemička leží, často o ní něco slyšeli. Třeba pokud jste Čech a jedete do Izraele, tak vám zulíbají nohy. Náš národ mnoho vynalezl, vylepšil, bohužel slávu a chválu za to často sklízejí jiní. A další bohužel, dnešní generace už je jen málo taková.

Asi vám připadá, že jen nadávám a pomlouvám, ale teď vám řeknu důvod svého rozhořčení. Jak už jsem řekla, jsem vlastenec, a proto mě tak mrzí, co se z nás stalo. Česká republika má bohaté dějiny. Měli jsme tu krále, císaře, prezidenty a mnoho významných osobností, a bylo vidět, že jsme opravdu mohli něco dokázat. Něco, co dnešní obyvatelé této země postrádají, vůli něco dokázat. Dnešní Češi jsou často nudní, často se zajímají jen o sebe a hlavně si myslí, že za ně práci někdo udělá. Dříve to tak nebylo. Ano, děly se zlé věci, ale jako národ jsme měli nápady a věděli jsme jak je použít, a hlavně jsme chtěli. Teď vám předhodím jednu z mých oblíbených historických postav, Karla Čapka.

Pan Čapek j podle mě jeden z největších Čechů. Byl to skvělý umělec, psal romány, divadelní hry, psal do novin a projevil velmi hlubokou a chápající duši. To on poprvé použil slovo "robot" (i když ho vlastně vymyslel jeho bratr Josef) a to on varoval před možným nástupem nacismu. Jelikož měl jako otce doktora, tak velice dobře věděl, jak moc lidé trpí i bez války, a té se snažil zabránit. K jeho neštěstí ho ale lidé zklamali, zranili a on zemřel jako další hrdinové naší historie. Přitom toho dokázal více než mnoho lidí, kteří jen hubou mlátí prázdnou slámu. Jedna z nejhorších věcí je to, že to se stává určitě i mnoha lidem dnes. Dobří a důvtipní lidé jsou odsuzováni a místo nich se na vrchol obdivu dostávají prázdné hodnoty a špinavost. Často si sama kladu otázku, jestli v nás zůstalo dobro. Ano, zůstalo, i když je těžké ho někdy najít.

Češi nejsou zlý národ, jenom jsme prostě sešli z cesty. Existují lidé, kteří jsou laskaví, obětaví, mají smysl pro humor a vezmou vás proto, kým jste, a ne proto, za koho se vydáváte. Stále máme smysl pro rodinu, i když výsledky nejsou třeba nejlepší. A ti, kteří se nezkazili, dokážou pořád držet spolu a semknout se v boji. Neměli bychom zapomínat na to, kdo jsme a odkud jsme přišli. Neměli bychom skrývat to, co se nám líbí a co rádi děláme. Ve světě, když řeknete, že milujete hry a animáky, lidé vás přijmou s otevřenou náručí, zde se musíte chovávat, a to je špatně. Neschovávejte se. Jestli máme být jako národ jednotní, nesmíme mít tajnosti, nesmíme se smát druhým. Škodolibost je strašná vlastnost a bohužel jedna z největších v této zemi. Budou Vánoce, vzpomeňte si na blízké, nechte materialismus za sebou. Přestaňte plýtvat svobodu a začněte ji užitečně užívat. Snažte se tvořit nové věci.

Jak už jsme řekla, jsme šikovný a důvtipný národ, do kterého ráda patřím, i když mě mrzí naše současná situace. Ale vždycky se budu snažit dělat naší vlasti čest v zahraničí, aby co nejvíce lidí vědělo, co tahle malá zemička v centru Evropy dokáže. Máme umění, zábavu, sport, armádu, vědu, máme toho tolik co nabídnout. Nestyďme se za to, kdo jsme, obejměme to a použijme to. Češi by mohli být znova špička Evropy, možná i světa. Musíme jen chtít.